Hendl J. (1983). Lidové divadlo Augusta Boala jako prostředek třídního boje v Latinské Americe. Praha: KD hl. města Prahy.
Huiziga J. (1971). Homo ludens. Praha: Mladá fronta.
Hyvnar J. (2000). Herec v moderním divadle. Praha: Pražská scéna.
Chodorowová J. (2006). Taneční terapie a hlubinná psychologie. Imaginace v pohybu. Praha: Triton.
Jennings S. (1994). The Handbook of Dramatherapy. London: New Fetter.
Jennings S. (Ed.). (1994). Dramatherapy. London, Routledge.
Jennings S. (Ed.). (1995). Dramatherapy with children and adolescents. London: Routledge.
Jennings S. (Ed.). (1998). Dramatherapy. Theory and practice 1. London: New Fetter.
Joanidis L. (1973). Arteterapie – teoretická východiska. In: Psychológia a potopsychológia dieťaťa, č. 8., s. 29–41.
Johnson D.R. (1982). Developmental approaches to drama therapy. The Arts in Psychotherapy, 9, 183–189.
Johnson D. R. (1992). The dramaterapists “in role”. In: Jennings S. (Ed.). Drama therapy: theory and practice. London: Routledge.
Johnson D.R. (1998). Drama therapy as an empowering tool. Postmodern Playspaces, č. 3, s. 83–90.
Jones P. (1996). Drama as Therapy. London: Routledge.
Jung C.G. (1958). The Archetypes and the Collective Unconscious. London: Routledge.
Jung C.G. (1992). Analytická psychologie (Její teorie a praxe). Praha: Academia.
Kalina K. (2008). Terapeutická komunita. Praha: Grada.
Kastová V. (1998). Imaginace jako prostor setkání s nevědomím. Praha: Portál.
Kratochvíl S. (1987). Psychoterapie: Směry, metody, výzkum. (3 Ed.). Praha: Avicenum. (Přepracované vydání: Základy psychoterapie. Praha: Portál, 1997, 2000.)
Kratochvíl S. (1995). Skupinová psychoterapie v praxi. Praha: Galén.
Kratochvíl S. (1995). Skupinová psychoterapie. Praha: Galén.
Kuric J. a kol. (1986). Ontogenetická psychologie. Praha: SPN.
Landy R. (1985). Drama therapy: Concepts and practices. Springfi eld, IL: C. C. Thomas.
Landy R. (1993). Persona and performance – the meaning of role in drama, therapy and everyday life. New York – London: Guilford.
Landy R. (1994). Drama therapy: Concepts and practices. Springfi eld, IL: C. C. Thomas.
Machková E. (1990). Zásobník dramatických her, cvičení a improvizací. Praha: SKKS.
Majzlanová K. (1998). Uplatnenie dramatoterapie v liečebno-výchovnom procese. Tvořivá dramatika, č. 2–3, s. 34–36.
Majzlanová K. (1999). Dramatoterápia. Bratislava: Humanitas.
Majzlanová K., Škoviera A., Fudaly P. (2004). Špeciálna dramatická výchova v sociálnej a špeciálnej pedagogike. Bratislava: Humanitas.
Mitchell S. (1996). Dramatherapy – clinical studies. London: J.K. Publishers.
Müller O. (1995). Dramika (nejen). pro speciální pedagogy. Olomouc: Univerzita Palackého.
Müller O. (2001). Lehká mentální retardace v pedagogickopsychologickém kontextu. Olomouc: Univerzita Palackého. Murphy R.F. (2001). Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON).
Nakonečný M. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia.
Neelands J. (1990). Structuring Drama Work. Cambridge: University Press.
Pavlovský P. a kol. (2004). Základní pojmy divadla. Teatrologický slovník.
Praha: Nakladatelství Libri a Národní divadlo.
Pernica A. (2003). Mýtové kořeny dramatických postavI., II. Brno: JAMU.
Piaget J., Inhelderová B. (1992). Psychologie dítěte.
Praha: Portál. Prochaska J. O., Norcross J. C. (1999). Psychoterapeutické systémy. Praha: Grada.
Provazník J. (1998). K některým otázkám teorie a didaktiky dramatické výchovy. In: Koťátková S. a kol. (1998). Vybrané kapitoly z dramatické výchovy. Praha: UK.
Průcha J., Walterová E., Mareš J. (1995). Pedagogický slovník.
