Temnotou problesklo nějaké světlo — třepetavé světlo, které se k nim přibližovalo. Jason nemohl ze sebe vypravit ani hlásku, slyšel, jak Mikah volá o pomoc. Světlo se přiblížilo — byla to vlastně jakási pochodeň, kterou někdo držel nad hlavou. Když se pochodeň dostatečně přiblížila, Mikah se vztyčil na nohy.
Z reality se stal zlý sen. Pochodeň nedržel člověk, ale nějaká hrozná bytost s ostře řezaným obličejem, která praštila Mikaha kyjem tak silně, že ten beze slova klesl k zemi, a pak se otočila k Jasonovi.
Jason neměl na boj dost síly, i když se všemožně snažil, aby se postavil na nohy. Prsty zarýval do zmrzlého písku, ale zvednout se mu nepodařilo — a při posledním pokusu klesl vyčerpaně tváří k zemi…
© HARRY HARRISON 1964
Přeložila © Jana Novotná, 1991
Ilustroval © Karel Soukup, 1991
ISBN 80-85384-05-1
Všecka příroda jest umění jen, než tobě tajné;
Každá náhoda jest zpráva, však nespatřitelná,
Každá zlezvučnost, snešení jest nespytatelné,
Každé částečné zlé, jest Dobro všeobecné,
Na vzdory pak hrdobé, bludné též na vzdory mysli,
Jasná pravda je:
Alexander Pope,
(přel. Bohuslav Tablic, 1831)
Johnu W. Campbellovi,
bez jehož pomoci by tato kniha -
ani velká část moderní science fiction -
nebyla nikdy napsána
„Okamžik,” pronesl Jason do mikrofonu, pak se na chvíli otočil, aby zastřelil útočícího ďáblorožce. „Ne, nedělám nic důležitého. Přijdu a třeba tam budu co platný.”
Vypnul mikrofon, a obličej radisty z obrazovky zmizel. Ďáblorožec sebou trhl v posledním nebezpečném záchvěvu života, když kolem něho Jason procházel, a rohem rachotivě zasáhl Jasonovu vysokou botu z pružného kovu. Jason odkopl zvíře z valu dolů do džungle.
Ve strážní věži na ochranném valu byla tma — přerušovaná pouze blikajícími světly kontrolek na panelu pro řízení obrany. Meta k Jasonovi krátce vzhlédla a usmála se, pak se opět soustředila na pozorování poplašného systému.
„Jdu do radiokomunikační věže na kosmodromu,” oznámil Jason. „Na oběžné dráze je nějaká loď, která se pokouší navázat spojení v neznámé řeči. Třeba tam budu co k čemu.”
„Dělej, a už jsi zpátky,” odpověděla, a když se rychlým pohledem přesvědčila, že všechny kontrolky svítí zeleně, otočila se na židli a natáhla se k němu. Přidržela ho svýma rukama se štíhlými svaly, které se silou vyrovnaly mužským, ale rty měla vlahé, ženské. Oplatil jí polibek, i když se od něho odtrhla tak rychle, jak se přivinula, a opět se věnovala poplašnému a obrannému systému.
„To je na Pyrru ten problém,” povzdechl si Jason. „Nadměrná výkonnost.” Sklonil se a lehce ji kousl do šíje — jen se zasmála a rozmarně ho pleskla, aniž od kontrolek odtrhla oči. Jason uhnul — ale ne dost rychle — a když odcházel, třel si ucho. „Boxer v sukních,” zabručel si pro sebe.
Ve věži na kosmodromu byl pouze radista, mladík, který se na žádný jiný svět nikdy nedostal a nehovořil tedy jinak než pyrransky, zatímco Jason, který měl za sebou kariéru profesionálního hráče, ovládal dobře nebo alespoň částečně většinu galaktických jazyků.
„Ted letí mimo dosah,” oznámil radista. „Za chvíli se vrátí. Hlásí se nějakým cizím jazykem.” Pootočil knoflíkem hlasitosti, a přes praskání z atmosférických poruch bylo slyšet hlas stále silněji.
„To není problém,” prohlásil Jason a sáhl po mikrofonu. „Mluví novoďansky — tak se mluví na většině planet v oblasti Polaris.” Palcem přepnul spínač.
„
„Žádám o povolení přistát. Jaké jsou vaše souřadnice?”
„Nepovoluji, a vřele vám doporučuji, abyste si našel zdravější planetu.”
