Bylo teplé červnové ráno a Svatí posledního dne pracovali pilně jako včely, jejichž úl si zvolili za svůj znak. V polích i na ulicích zněl stejný šum lidské práce. Po prašných silnicích táhly dlouhé řady mezků, jejichž hřbety byly obtíženy těžkým nákladem. Všichni směřovali k západu, neboť v Kalifornii propukla zlatá horečka, a kdo chtěl do Kalifornie po pevnině, musel přes Město vyvolených. Byla tu i stáda ovcí a hovězího dobytka, vracející se ze vzdálených pastvin, a dlouhé řady vozů unavených přistěhovalců. Lidé i koně byli nekonečnou cestou vyčerpáni. Touto zmatenou tlačenicí klusala Lucie Ferrierová a hledala si cestu s obratností zkušené jezdkyně. Její krásná tvář byla zardělá jízdou a za ní vlály její dlouhé, kaštanově hnědé vlasy. Otec ji poslal do města, aby tam cosi zařídila, a ona tam teď pospíchala jako už častokrát. Nemyslela na nic než na svůj úkol a na to, jak jej provést. Zaprášení pocestní, kteří spěchali za dobrodružstvím, se za ní dívali s úžasem, a i neteční Indiáni, kteří šli do města prodat kožešiny, zapomněli na svůj obvyklý klid a obdivovali krásu té bělošské dívky.
Když dojela na okraj města, zjistila, že cesta je zablokována velkým stádem dobytka, poháněným šesti divoce vyhlížejícími pastevci z prérií. Netrpělivě se snažila překonat překážku tím, že vehnala koně do mezery, která se objevila uprostřed stáda. Sotva se tam ale octla, zvířata za ní mezeru zaplnila a dívka zjistila, že je úplně sevřena pohybujícím se proudem hovězího dobytka s dlouhými rohy a s vytřeštěnýma očima. Dovedla zacházet s dobytkem, proto se nepolekala a snažila se využít každé příležitosti, aby se dostala s koněm kupředu. Doufala, že si stádem prorazí cestu. Naneštěstí jedno ze zvířat bud náhodou, nebo úmyslně prudce udeřilo rohy mustanga do slabiny a to koně vydráždilo k šílenství. Okamžitě se vzepjal na zadní nohy, zaržál bolestí a skákal a zmítal sebou, že by shodil každého, kdo by nebyl dost zkušeným jezdcem. Situace se stala nebezpečnou. Pokaždé když kůň spustil přední nohy, znovu se dostal do styku s rohy dobytka a to v něm vyvolalo nový záchvat zběsilosti. Dívka nemohla dělat nic jiného než snažit se udržet v sedle. Kdyby z něho sklouzla, znamenalo by to strašlivou smrt pod kopyty neovladatelných, zděšených zvířat. Poněvadž nebyla na tak nebezpečnou situaci zvyklá, hlava se jí začala točit a uzda jí v ruce povolila. Dusil ji zvířený prach a pach zmítajícího se stáda. V zoufalství by se už byla vzdala všech pokusů o záchranu, kdyby se nebyl vedle ní ozval vlídný, povzbudivý hlas. Svalnatá snědá ruka uchopila polekaného koně pevně za uzdu a tak pomohla prorazit stádem cestu a vyvést dívku na kraj silnice.
„Doufám, že se vám nic nestalo, slečno,“ řekl zdvořile muž, který Lucii zachránil.
Pohlédla do jeho snědé, vzrušené tváře a usmála se.
„Vyděsilo mě to,“ řekla prostě. „Nikdy bych neřekla, že Poncho se poleká, když uvidí několik krav.“
„Díky Bohu, že jste se udržela v sedle,“ odpověděl vážným hlasem vysoký, trochu divoce vyhlížející mladík. Seděl na mohutném hnědém koni. Měl na sobě hrubý lovecký oblek a na rameni dlouhou ručnici. „Nemýlím-li se, jste dcera Johna Ferriera. Viděl jsem vás vyjíždět z domu. Až ho uvidíte, zeptejte se ho, jestli se pamatuje na Jeffersona Hopa ze St. Louis. Je-li to Ferrier, kterého mám na mysli, byl to nejlepší přítel mého otce.“
„Nechtěl byste přijít k nám a zeptat se ho sám?“
Zdálo se, že mladíka tento návrh potěšil, jeho černé oči zazářily radostí.
„Přijdu,“ řekl. „Byli jsme dva měsíce v horách, a nejsme oblečeni na návštěvu. Musí nás vzít tak, jak jsme.“
„Má vám být za co vděčný a já taky,“ odpověděla. „Má mě strašně rád. Kdyby ty krávy byly na mě skočily, nepřežil by to.“
„Ani já bych to nepřežil,“ řekl mladý muž.
„Vy? Nevím, proč by vám na tom tolik záleželo. Vždyť nás ani neznáte.“
Snědá tvář mladého lovce po této poznámce tak zesmutněla, že se Lucie Ferrierová hlasitě rozesmála.
„Ne, tak jsem to nemyslela,“ řekla. „Musíte k nám přijít. Teď si ale musím pospíšit, nebo mi otec už žádnou práci nesvěří. Sbohem.“
„Sbohem,“ odpověděl mladík, nadzvedl široké sombrero a sklonil se nad její ručkou. Otočila mustanga a šlehla ho bičíkem. Kůň vyrazil jako šipka a zmizel v oblaku prachu.
