zamračila se Eviza. „Dva tisíce let žili bez nás, ale milióny roků předtím s námi. Jsme historickou posloupnosti spjati geneticky s celým životem naší planety, a Tormanťané taky. Copak se můžeme zříci vlastních kořenů, jako to z neznámých důvodů učinili předkové dnešních obyvatel Jan-Jachu? Jestliže Tormanťané přervali řetěz historické posloupnosti, je to nenormální. A neporušují tu snad první zákon Velikého Okruhu o svobodě informací?
Když ano, pak jistě víte, že máme právo zasáhnout i nejtvrdším způsobem.“
„Rozhodně!“ řekl Sol Sajin.
„A přece to neospravedlňuje starověké metody!“ řekl Tor Lik.
„Neospravedlňuje, to už jsem řekla,“ odpověděla Fai Rodis. „Ale představte si dvě misky vah. Na jednu položme možnost pomoci celé planetě a na druhou falešnou komedii, kterou jsem tu sehrála. Co převáží?“
,,O to se nemusíme přít,“ souhlasila Menta Kor. „Ale zde nejde o vzájemný poměr dobra a zla, hoře a radosti, které, jak víme, jsou absolutní jen v míře, nikoli ve srovnání.
Jádro nebezpečí, jak já to chápu, leží v rovině činu, neboť jakmile vstoupíme na cestu lži a zastrašování, jak potom určíme hranici, za niž už nemůžeme jít?“
„Mento, vyjádřila jste velmi přesně názor nás všech,“
řekla Čedi Daan, která se znenadání objevila v sále. „Lež plodí lež a ze strachu se rodí pokusy o odvetné zastrašení, které pak musíme překonávat novými podvody, dalším zastrašováním, a všechno se pak řítí dolů jako nezadržitelná lavina hrůzy a utrpení.“
Temně modré očko zhaslo. Planeta Jan- J ach volala Temný Plamen. Rozsvítily se obrazovky na hvězdoletu i v Sídle Rady Čtyř.
Čojo Čagas seděl nepřirozeně vzpřímen, s rukama zkříženýma na prsou, a hleděl upřeně na Pozemšťany.
„Dovoluji vám navštívit naši planetu a zvu vás, abyste byli mými hosty. Za čtyřiadvacet hodin připravíme a označíme místo pro přistáni vaší lodi.“
Fai vstala a uklonila se s nepatrnou dávkou ženské koketérie.
„Děkuji vám jménem Země i svých kolegů. Musíme prodělat imunizaci, abychom k vám nezanesli choroboplodné zárodky, proti nimž nemáte obranné látky, a postarat se také o vlastní imunitu. Teď, když máme vaše svolení, provedeme zkoušky půdy, vody i vzduchu…“
„Aniž přistanete?“
,,Ano, k tomu máme průzkumné raketové sondy. Myslím, že asi za deset dnů budeme připraveni k přistání. Kromě toho…,“ Fai se na okamžik zarazila.
„Kromě toho?“ blýskl divoce očima Čojo Čagas.
„Přivolám další hvězdolet. Bude obíhat ve velké výšce kolem Jan-Jachu a čekat na nás, pro případ, že bychom havarovali. „ „Jsou snad piloti pozemských korábů tak neobratní?“
zeptal se podrážděně Čojo Čagas, zatímco členové Rady Čtyř se po sobě nejistě podívali.
„Kosmičtí cestovatelé, nebo tuláci vesmírem, jak nás nazvala vaše Nebeská Stráž, musí být připraveni na všechny náhody,“ řekla Fai s důrazem na posledním slově.
Vládce Tormansu zdráhavě kývl a televizní přenos skončil.
KAPITOLA IV
Odraz Inferna
Kolos Temného Plamene se blížil k povrchu planety. Oběhová rychlost vzrůstala a vzduch rozrážený ve výšce několika set kilometrů, řítil se s ohlušujícím řevem kolem nezranitelných stěn lodi, bezpečně chráněných před přehřátím i všemi druhy radiace. Ukázalo se, že na Tormansu znali přístroje pro pořizování zvukových záznamů oblohy. Sondy zachycovaly vzniklý hluk a pomocí zesilovačů rozváděly do pracoven vědců a pozorovatelů, do vysokých věží Nebeských Strážců i prostorných sídel vládců. A všem zněl ten monotónní ostrý zvuk jako výhružný signál nebezpečí, oznamující, že se blíží nezvaný host, který je lekal i přitahoval.
Technici na hvězdoletu pracovali bez oddechu, vyčíslovali programy a zakládali je do trojokých sondážních raket s tupými hlavicemi. Krátce nato se od korábu oddělily svazky spirálovitých trubek, ukryté v pětimetrových obalech rybovitého tvaru, opsaly mohutnou parabolu a dotkly se povrchu planety na určených místech. Jeden škrtl o vlny oceánu, druhý proletěl v jeho hlubinách, třetí rozčeřil hladinu řeky a další zbrázdily pole i zelené oblasti v místech povolených Tormanťany. Pak znovu vylétaly do výše, přistávaly na palubě Temného Plamene a předávaly jeho laboratořím biologické vzorky vody, půdy i vzduchu cizí planety.
Neja Cholli, Eviza Tanet i Tivisa Henako už třetí noc nezamhouřily ani oka. Za jednotvárného bzučení ultracentrifug neopouštěly svá místa u protonových mikroskopů a termostatů s nesčíslnými sériemi bakteriálních a virových kultur. Analytické komparátory porovnávaly toxiny škodlivých mikrobů Země a Tormansu a odvozovaly dlouhé vzorce imunologických reakcí, aby mohly neutralizovat dosud neznámé choroboplodné zárodky. Imunizaci získávali stejnou měrou lidé určení pro styk s planetou i ti, kteří měli zůstat na hvězdoletu. Všichni členové posádky ztěžka dýchali, tváře jim planuly a oči dostávaly horečnatý lesk.
Tor Lik a Menta Kor se musili dokonce pohroužit do hypnotického spánku, protože při tak silné reakci organismu byla jakákoliv činnost vyloučená.
A přece po několika dnech Eviza Tanet prohlásila, že ji výsledky neuspokojují a že nemůže zaručit dokonalou ochranu organismu.
