Uklidněný hodnostář znovu usedl do křesla a s pohledem upřeným na Rodis začal hovořit o tom, že lidé jsou nespokojeni s vládou i se současným životem. Někteří vyšší činitelé to chápou a jsou ochotni změnit dnešní vedení.
Zejména když on sám drží v rukou „fialové“ v čele se samotným Jan Gao-Juarem. Kdyby mu Fai Rodis pomohla, vláda Čojo Čagase i celé Rady Čtyř by se zhroutila.
„Co podle vás bych měla pro to udělat?“ zeptala se Rodis.
„Docela málo. — Dejte nám několik svých strojů,“ pohlédl stranou na devítinožku, „a prohlašte v televizi, že jste na naší straně. Mohli bychom to zařídit.“
„A co se stane po svržení vlády?“
„Vy Pozemšťané se budete moci volně pohybovat po celé planetě. Zůstaňte u nás, jak dlouho chcete, a dělejte, co se vám zlíbí! Až přiletí váš druhý hvězdolet, nebudeme ho také v ničem omezovat.“
„To se týká nás, hostí, ale co uděláte pro lidi na Jan- Jachu?“
„Hadonoš“ se zakabonil, jako by mu Fai položila netaktní otázku. Začal rozvláčně a zmateně hovořit o nespravedlnostech, masových popravách, mučeních, o hloupých hodnostářích, o ubohosti všech tří členů Rady i většiny Nejvyššího Shromážděni, které vybral Čojo Čagas výhradně z nejnevzdělanějších a nejzbabělejších lidí. Ale Fai se neúprosně vracela k podstatě otázky a žádala, aby konkrétně jmenoval změny v životě planety, které by nastaly po odstranění Rady Čtyř.
„Hadonoš“ si zlostně kousal ret, bubnoval prsty do křesla, a když mu došlo, že frázemi nic nepořídí, začal vypočítávat:
„Zvýšíme počet zábav. Postavíme v krátké době mnoho Domů Lásky, Oken Života a parků oddechu na březích Rovníkového moře. Dovolíme sexuální podívané bez omezení, zrušíme odpovědnost mužů za výchovu dětí v nejranějším věku… To všechno pro obě vrstvy společnosti. Ale hlavně pro DŽI. Je třeba odvolat zákaz poslechu kosmických vysílání. Nevidím v tom pro stát žádné nebezpečí.
Přenosy se dají zachytit jen zřídka a jsou lidem nesrozumitelné…
“ Rodis mlčky zkoumala hodnostáře, snažila se pochopit sled jeho myšlenek, a pak pomalu pronesla:
„Zrušíte zákon o předčasné smrti: žádni DŽI ani KŽI už nebudou existovat. Přestanete krmit děti náhražkovými výrobky. Vynaložíte stokrát víc prostředků na výchovu, lepší školy, na cestování a celkové zvýšení životní úrovně.
Postavíte víc nemocnic, jídelen a obytných domů. Vybudujete muzea. Umění a vědám dáte jiný směr. Pomůžeme vám změnit a zlepšit život lidi na planetě.“
,,Ó, celý problém je mnohem obtížnější. Planeta je po Století Hladu příliš chudá. Všechno nejde tak naráz. Některá naše zařízení jsou nutná. A věřte, že KŽI jsou svým způsobem šťastní, ovšem…“ Zadíval se upřeně na Rodis a pronesl slavnostně: „Jestlipak víte, že historický proces je podoben kyvadlu, které při pohybu vpřed a vzad prochází dvěma protilehlými vrcholy a mezi nimi je hluboký pokles?
Naším vítězstvím se kyvadlo vyhoupne ke špičce ekonomické intenzity, a pak…“
„Ale to přece není pravda! Faktický chod historie je jiný.
Kyvadlo je pouze příklad vymyšlený jednostranně uvažujícími lidmi, kteří neznali dialektiku. Vznikl v dobách masového utrpení, kdy místo důkladné přestavby řídicího systému se prováděly jenom drobné úpravy. Vždyť se nic nezmění tím, že uplatníte opačnou doktrínu, než byla předešlá, zvolíte jinou taktiku a přizpůsobíte se. Uplyne nějaký čas, všechno se zhroutí a zaviní spoustu neštěstí.
Vaši ekonomové nedovedou předvídat, aby se ubránili přirozené kvantitativně-kvalitativní pulzaci života. Je povinností člověka, aby odstranil ,kyvadlová’ utrpení.“
„Zanechme následků, které jsou v nedohlednu! Copak sám větší počet zábav a rozptýleni nebude pro lidi cenným přínosem ?“
„Samozřejmě že nebude! Mezi ubohým životem a zábavami vznikne rozpor tím strašnější, čím silnější bude iluze.“
„Znamená to, že v nás nevěříte, že nepokládáte převrat za nutný?“
„Nevěřím. Slyšela jsem tu jen prázdná slova. Vám i vašim společníkům chybí znalosti, nevypracovali jste si program a nemáte přehled o situaci. Nevíte, odkud začít a oč usilovat, kromě hierarchických přesunů v nejvyšší vrstvě obyvatel.“
„Hadonoš“ vstal s kamennou tváří. Přemohl se však a prohlásil, že má ještě jednu prosbu, kterou, jak doufá, mu Pozemšťané neodmítnou.
„Prozraďte našim lékařům prostředky na prodloužení života. Jakým způsobem dosahujete své síly a krásy a proč žijete dvojnásob déle než my?“
„Proč to chcete vědět?“
„Jak to, proč?“ vykřikl hodnostář.
„Všechno musí mít svůj smysl a cíl. Dlouhý život potřebují ti, kdo jsou duševně bohatší a mohou lidem hodně poskytnout. Když takový důvod chybí, k čemu dlouhý život ? Vás, lhostejných parazitů, jsou milióny. Nestaráte se o nic kromě sebe a svých privilegii, neznáte svědomí, morálku ani závazky. Vyhýbáte se svým nejzákladnějším povinnostem, a zároveň si berete stokrát víc, než co dostává kterýkoli jiný člen společnosti. Copak se vám netočí hlava při pohledu na ohromnou propast, která zeje mezi vámi a ostatnimi lidmi ?“
„Hadonoš“ vydal nesrozumitelný zvuk, zaťal pěsti, dupl nohou a zamířil náhle k východu.
