Lidé, kteří se přestěhovali na planetu Zeleného Slunce, žili tam už několik staletí, ale následkem sluneční radiace získali nafialovělou barvu pleti a na pohled se lišili od Pozemšťanů mnohem víc, než oni sami od obyvatel Jan- Jachu. Ale uspořádání života pionýrů pozemského lidstva se nijak nelišilo od poměrů v původní vlasti, a to přesvědčovalo Tormanťany o jejich vlastní sounáležitosti s mocnou Zemí. Přátelské a ohleduplné chování astronautů k hostům tuto naději ještě posilovalo. I když jim Pozemšťané připadali chladní a trochu cizí, Tormanťané si to vysvětlovali značným obapolným rozdílem zájmů a zálib.
Posluchačstvo v pusté stepi tvořili vzdělaní a rozumní DŽI, kteří velmi brzy poznali, že svazek mezi Zemí a Jan- Jachem by znamenal především krach oligarchického režimu, konec systému DŽI - KŽI s jeho filosofií předčasné smrti. Dosavadní společenská struktura nemohla vyvést planetu z jejího ubohého stavu, zároveň však zajišťovala nejvyšší privilegia vládnoucí špičce. Proto především u jejích příslušníků vyvolaly stereofilmy ze Země pocit nepřátelství a strachu. Pochopili, že pozemský život už svou samotnou existencí ohrožuje zřízení na Tormansu, protože vyvrací tvrzení o jediné správné cestě, zvolené vládci, a přivádí vniveč demagogickou propagandu apologetů Rady Čtyř.
Návštěva improvizovaného divadla v opuštěné krajině poblíž hvězdoletu, k němuž bylo zakázáno se i přibližovat, znamenala z hlediska vládců Jan-Jachu zločin proti státu a vyžadovala trest. Ale Tormanťané byli odhodláni ke všemu, jen když se mohli zúčastnit promítání stereofilmů z Temného Plamene. Přirozeně, že Pozemšťané žili v neustálých obavách o své diváky. Detektor biotoků pro rozeznávání lidí, nazvaný Solem Sajinem „disektor psychopodstaty“, nebyl ještě připraven k použití, protože se mohl dopouštět chyb v případech šikovné přetvářky.
Situaci zachránila Neja Cholli, která Solu Sajinovi při konstrukci disektoru pomáhala. Zpozorovala zvětšení zubce K v biotocích všech Tormanťanů, kteří si upřímně přejí informace o Zemi. Každá pochybnost, nedůvěra či skrytá záporná emoce vyvolala okamžitě pokles zubců K.
V průchodu mezi dvěma stromy sestrojili doplňkové pole, které propouštělo jen lidi se stanovenou úrovní impulsu K a všechny ostatní odvrhávalo. Tak získali Tormanťané dodatečnou záruku bezpečnosti.
Během tří týdnů uspořádala Olla Dez osmnáct představení pro několik tisíc obyvatel Jan-Jachu. Při jedné z posledních besed tormanťanský vědec s titulem „zmoudřelý had“ a s podivným jménem Čadmo Sonte Taztot vyslovil pochybnost o společném původu lidstva obou planet.
„Člověk Jan-Jachu je špatný už v samé podstatě,“ prohlásil vědec. „Tu získal od svých předků, vražedných, závistivých, lstivých, a tím i schopných přežít. Všechny snahy nejlepších lidí ztroskotaly o hradbu duševní brutality, strachu a nedůvěry. Jestliže pozemské lidstvo dospělo k tak vysoké úrovni, musí být jiného původu, s ušlechtilejšími psychickými dispozicemi.“
Olla Dez chvíli přemýšlela, a po dohodě s Grifem přinesla hvězdicovité krystaly s filmy o minulosti. Nebyly to dokumentární záznamy, spíše výlety do různých historických epoch, sestavené z archivních materiálů a muzejních kolekcí.
Překvapením oněměli Tormanťané uviděli strašlivá utrpení, prázdný a nudný život v přelidněných městech. Populace na Zemi v době Rozděleného Světa se nijak neomezovala, neboť jeden stát nad druhým chtěl získat vojenskou převahu. Na Tormansu, kde už válečné konflikty neexistovaly, neregulovala se porodnost proto, aby se dalo vybrat oněch pět procent lidí schopných studia, bez nichž by se stroj civilizace zastavil.
Někteří pozemští vědci, zoufalí ze stále narůstajícího nebezpečí zdeformovaného vývoje společnosti, žádali, aby se veškeré úsilí zaměřilo na technologii umělé potravy a syntetických výrobků. Předpokládali, že všechny svízele pramení z materiálního nedostatku. Viděli v tom souvislost s globálním vypleněním planety a připomínali, že člověk byl odjakživa lovec a sběratel, nikoli zemědělec.
- Našim pravnukům, psal jeden z nich, - budou naše obavy a starosti připadat jako ošklivý sen primitivních mozků. Musíme v sobě znovu odkrýt zapomenuté vlastnosti a obnovit naši Modrou Planetu v její pravé kráse.
V každém případě i nejhorlivější přívrženci úniku od skutečnosti začali uvažovat střízlivě, když Pozemšťané věnovali první obrovské částky na vstup do kosmu, když pochopili nesmírnou obtížnost mimozemských letů a složitou problematiku při osidlování mezihvězdných prostorů i mrtvých planet sluneční soustavy. Tehdy se znovu obrátili k Zemi, a když si uvědomili, že musí být ještě dlouhý čas domovem pro pozemské lidstvo, vzpamatovali se a stačili ji ještě zachránit před zničením.
„Veliký Hade!“ zvolal Cadmo Sonte Taztot. „My jsme v úplně podobné situaci. Ale jak jste se s tím vyrovnali?“
