„Fai si někdy počíná jako školačka z třetího cyklu.“
„Vždyť byly opravdu skvělé!“ zaprotestoval Grif Rift.
„Nesrovnávám je ovšem s vámi. Vy jste bohyně tance, ale jenom na Zemi.“
„Je nesporné, že jsem zde utrpěla porážku“ souhlasila Olla. „Fai s Evizou dovedně využili působení rytmu na podvědomí. Doprovodné rytmické nápěvy a kroužení, tělem se ve starověku pokládaly za magii, stejně jako, vojenské pochody nebo společná gymnastika jogínů. Tantrické ,rudé orgie’ v buddhistických klášterech, mystéria na počest bohů lásky a plodnosti v chrámech Hellady, Fénície a Říma, tance života v Egyptě a Severní Africe i ,čarodějné’ o tance v Indii, Indonésii a Polynésii v dávných dobách nepůsobily na muže ani tak eroticky jako hypnoticky.
Nadarmo se pružné a k hudbě vnímavé ženské tělo nepřirovnávalo od pradávna k hadímu tanci. Rodis jako historička využila všech hypnotických prvků starověkých tanců, a efekt byl velmi působivý — ale kde tomu stačila naučit Evizu?“
Z toho plyne, že nemůžeme Rodis vinit z lehkomyslného a nepromyšleného jednání. Zřejmě tenhle tanec připravovala už dávno, aby ukázala Tormanťnům jejich příbuznost s námi,“ řekl přesvědčeně Grif Rift.
Za zdmi palácových zahrad na druhém výběžku předhoří rostl nevelký lesík, jehož stromy se tolik podobaly pozemským kryptomeriím, že už zdálky vyvolávaly v Rodis návaly stesku po rodné planetě. Kryptomerie rostly kolem její školy prvního cyklu. První cyklus byl nejtěžší v dětském životě. Po době volnosti a bezpečí nultého cyklu nastala doba přísné odpovědnosti za vlastní činy. Maličká Fai často utíkala do stínu kryptomeriového lesíka, aby se tam vyplakala.
Když se teď ocitla za hranicemi paláce na procházce s inženýrem Taelem, vrhla se Rodis ke stromu, přilnula k jeho kmeni a snažila se zachytit známou vůni smoly a kůry prohřáté sluncem. Skafandr ji ovšem zbavil možnosti vnímat okolí celým povrchem těla, jak to bylo za normálních okolností vlastní všem obyvatelům Země. Nedal jí nahmatat živý strom a kmen byl cítit jen prachem.
Pocit beznaděje sevřel Fainu hruď. Sklopila hlavu, aby Eviza a Vir nezpozorovali v jejím obličeji nostalgický výraz. Rodný strom ji oklamal. Kolik tu na ni ještě čekalo zklamání, především uprostřed lidí, dokonale podobných pozemským, a přece duševně tak odlišných!
Inženýr Tael pod různými záminkami představil Pozemšťanům asi sto svých přátel a známých. Hosté ze Země radili vyloučit z celkového počtu asi třicet lidí.
Za osm dnů se sešlo dostatečně Tormanťanů, aby mohli začít schůzky. K podivu astronautů to byli samí DŽI, technická inteligence, vědci, umělci. Fai žádala, aby pozvali i mladé KŽI. Inženýr zrozpačitěl.
„Nemají dostatečné vzdělání a my se s nimi téměř nestýkáme.
Proto nevím, kdo z nich by byl hoden důvěry…
Ale hlavně, k čemu jim to bude?“
„Vidím, že jsem s vámi zbytečně ztrácela čas,“ řekla Rodis nevybíravě, „když jste ještě nepochopil, že budoucnost může patřit všem, nebo nikomu.“
Tormanťan zrudl, rty se mu roztřásly a jeho fanatické oči zíraly na Fai s takovou psí oddaností a úpěnlivou prosbou, až z toho bylo Čedi nevolno.
„Je pravda, že u nás existují příkré rozdíly mezi lidmi, kteří mohou a nemohou dostat vzdělání. Ale vždyť se přece vybírají podle reálných schopností z celé masy narozených dětí. A mladí KŽI jsou úplně šťastni!“
„Právě tak jako vy DŽI! Sám se věnujete zvolenému povolání, tvoříte, činíte objevy. K čemu tedy vaše hledání a duševní útrapy? Ne, vidím, že jsme se daleko nedostali. Je to moje chyba! Procházky přestanou a budeme se zabývat historickou dialektikou.“
Úlek až k zoufalství nemizel z Taelovy tváře.
On zřejmě čeká nemilosrdný trest za každý omyl,“
dovtípila se Čedi. „Patrně tu s lidmi tak zacházejí.“
Přes všechny překážky uskutečnilo se promítání filmů za šestnáct dnů.
V horské úžlabině, kde jedinou známkou života byla stébla polosuché trávy, kolébaná mírným větrem, objevil se blízký překvapivě reálný svět Země.
Grif Rift a Olla Dez využili zaoblení ochranného pole jako vnitřní stěnu obrazovky. Změnili zakřivení a vytvořili pod svahem kopce veliké jeviště.
Pro obyvatele planety bylo všechno neobvyklé. Tajná plavba na nízkých nafukovacích vorech po temném moři, svítící značky, které se náhle objevily na goniometrech pod vlivem neviditelného ultrafialového majáku, vylodění u pobřežních křovisek i výstup nahoru s orientací na rozmazanou zářící skvrnku jakési hvězdokupy. Pak bylo třeba najít dva nevysoké stromy, mezi nimiž byl vchod do kotliny, která v tuto chvíli byla pro všechny ostatní lidi místem zapovězeným. Zvláštní rozptýlené a ponuré světlo, vycházející z neviditelného zdroje, zalévalo dno kotliny rozbrázděné výmoly, kde se usazovali vzrušení návštěvníci.
Všechno se natolik lišilo od jednotvárného života na Jan- Jachu s otupující prací a primitivními zábavami, že se v improvizovaném hledišti vytvořila neobvykle vzrušená atmosféra.
