Rodis mu přišla na pomoc. Hra skončila, z mahárání zůstalo jen bílé sárí.
„Copak vládce planety je otrokem stejných instinktů jako nejnevzdělanější KŽI?“
„Podlehl jsem vašemu kouzlu a nevyznal jsem vám lásku, jak by se slušelo, ale tím jste vinna vy sama!“
Rodis celým svým vzezřením vyjadřovala mlčenlivý údiv.
„To vám stačí setkat se několikrát se ženou, která je jiná než ostatní, abyste vzplanul neovládanou vášní?“ nasadila zádumčivý tón, který ze všeho nejvíc na vládce účinkoval.
„To se dá pochopit u lidí, kteří málo viděli, stojí nízko na žebříčku vašeho hierarchického systému a jsou tísněni omezeným životem. Pro ně je to asi nevyhnutelné, ale vy!“
Vládcova tvář dostala na chvíli fialový odstín. Okamžitě se však ovládl.
„Tak mluvíte proto, že neznáte pravé motivy mého jednání.
Chtěl jsem se přesvědčit, jste-li pro mě přitažlivá, dřív než vás požádám o jednu velice závažnou věc!“
„Nu a přesvědčil jste se?“
„Přesvědčil!“ Zlý úsměv pokřivil na zlomek vteřiny vládcovu tvář, ale hned zase zmizel navyklou silou vůle.
„Poslyšte, poprvé v životě jsem v situaci, kdy prosím, nikoli přikazuji…“
„Škoda. Taková neomezená moc člověka zkazí. Copak jste v dětství i v mládí jenom rozkazoval? Vždyť vláda u vás není dědičná?“
„Naneštěstí není. Vzpomínky na ponižování v dětství a mládí, i když s lety vybledly, pálí mě někdy jako oheň!“
„To je přirozené. Komplex urážky a msty je nevyhnutelný u každého, kdo se prodere k moci. Myslíte, že prosba člověka ponižuje? Vy jste nikdy nemusil o něco prosit matku, otce, učitele či instruktory? Nebo první milenku?“
„Uhýbáme od věci. Vraťme se k mé prosbě,“ řekl vládce suše. „Vy se svou nevyčerpatelnou intuicí a milým jednáním se mi zdáte nejgeniálnější ze všech žen, které jsem kdy viděl. A to nemluvím o znalostech, psychické zdatnosti, a konečně o kráse, což je také velmi důležité.“
„Vzpomínám si na rozhovor o lichocení,“ zasmála se Rodis.
„Čím se mě chystáte ponížit?“
„Ponížit? Veliký Hade! Chci vás povýšit nade všechny lidi na planetě Jan-Jach, chci, abyste se mi oddala!“ Fai se napřímila.
Čojo Čagas nevzrušeně pokračoval:
„Abyste mi porodila syna. Doufám, že jste se na Zemi naučili ovládat genetiku a můžete porodit dítě potřebného pohlaví?“
„Proč potřebujete syna ode mne? Máte přece k dispozici půl miliardy tormanských žen!“
„Nevyrovnají se vám ani zdaleka zdravím, tělesnou i duševní dokonalostí. Váš syn bude prvním dědičným vládcem planety Jan-Jach, nebo jak se mu zlíbí ji nazvat. Možná že jí dá vaše jméno!“
Červeň rozhořčení nebyla na Faině osmahlé pleti patrná.
„Tak vy sníte o dědič__________né vládě? Proč?“
„Cíl je jasný. Chci zlepšit život na planetě. Ale to mohu dosáhnout jen upevněním moci až k absolutismu. Vládce musí stát v nedohledné výši nade všemi. Musí být bohem planety i jejího národa.“
„Myslím, že jste v tom ohledu dosáhl svého cíle,“ řekla Fai se zdržovanou nevolí. „Vy i vaši spoluvládci stojíte tak vysoko nad masou obyvatelstva Jan-Jachu, jak to bylo možné jen ve státech nejhlubšího starověku na Zemi!“
Čojo Čagas nachmuřil čelo, pak se náhle důvěrně naklonil ke své společnici a zašeptal:
„Chápejte přece, že nemám tak všestranný rozum, aby se před ním bez přetvářky sklonili všichni moji poddaní…!“
„Ale jste dostatečně inteligentní, abyste si to uvědomil!
Abyste pochopil, že jediný člověk není schopen obsáhnout ohromné množství znalostí, jakých je třeba k vědeckému řízení planety. Ale máte vědce, pomohou vám. Škoda že nevěříte jim, a vůbec nikomu.“
„Ano, ano! Nemohu se bez nich obejít, ale nevěřím jim.
Vědci, to jsou podvodníci, zbabělci a ubozí přisluhovači.
Po mnoho generací klamali vládce i národ Jan-Jachu, a pokud vím, bylo tomu na Zemi ve starověku právě tak.
Slibovali, že planeta může uživit neomezený počet lidí, a vůbec nepočítali s tím, že země se vyčerpá dávno před dobou, již určili. Naprosto nevzali v úvahu škodlivost chemických hnojiv, která otrávila rostlinstvo i půdu, neuvážili, že každý člověk nutně potřebuje určitý životní prostor.
Protože tohle všechno nechápali, nespěchali také, aby vyslovili kategorické závěry. A výsledkem byla strašlivá katastrofa. Osmdesát let Hladu a Vražd! Pravda, za své chyby a opovážlivost důkladně zaplatili. Tisíce vědců pověsili obyvatelé hlavami dolů v branách měst nebo před vědeckými ústavy. Vědci nás, vládce, vždycky podváděli, hlavně matematikové a fyzikové, v jejichž reálných úspěších se nikdo kromě nich neuměl vyznat. Tak si asi počínali velekněží a mágové na Zemi. Ne, nemám rád vědce. Jsou to povrchní a ješitní lidé, zhýčkaní lehkým životem, a myslí si, že znají tajemství osudu!“
Fai Rodis, zaujata jeho otevřeností, se zamyšleně usmála.
„Celá jejich vina je v tom, že jim chybí dialektické myšlení. Nepochopili, že při nekonečné různorodosti světa se matematické metody podobají jazyku. Vždyť řeč je taky jedna z nejlogičtěji utvářených struktur lidského myšlení.
Se slovy je možno si pohrávat, dokazovat, co je libo, ba dají se jimi provádět i matematické důkazy čehokoli. Takovými žerty se často baví i vědci na Zemi.“
„Beztrestně?“
