Pozemšťance se zalíbila sveřepá krása neznámé i její artistická schopnost předvádět se. Každá kadeř bujných vlasů byla umístěna s vypočítaným efektem. Žena malinko přivřela oči, pootevřela plná, hezky vykrojená zlá ústa a klidně si změřila návštěvnici ze Země.
Čojo Čagas vyčkal několik vteřin, jako by chtěl ženám umožnit, aby si jedna druhou prohlédla, ale ve skutečnosti je bez okolků srovnával.
„Er Vo-Bia, má přítelkyně i rádkyně ve státních záležitostech,“
řekl konečně, „a zde vládkyně Pozemšťanů, kterou zná celá planeta.“
Čagasova družka se nepatrně usmála a pohodila hlavou jako by říkala: — Mě zná taky celá planeta!
Vztáhla k Fai Rodis ruku, a ta jí podle zvyku na Jan- Jachu podala svou. Pevná, horká ruka Tormanťanky silně stiskla její prsty.
„Myslila jsem, že se cestovatelé z vesmíru oblékají jinak,“
řekla s neskrývaným údivem nad Fainým oděvem.
„Při letu samozřejmě. Ale v normálním životě, jak člověka právě napadne,“ odpověděla Rodis.
„A vás napadlo dnes večer vzít si právě tenhle úbor?“
zeptala se Er Vo-Bia.
„Dneska se mi zachtělo být ženou jednoho z pravěkých národů Země,“ opáčila Fai.
Er Vo-Bia škubla rameny a její pohyb říkal: Prohlédla jsem skrznaskrz vaši rafinovanost!
Čojo Čagas posadil ženy ke stolu, kde už stály pestré číše s vonným osvěžujícím nápojem.
Předseda Rady Čtyř byl ve výborné náladě. Dokonce sám podal Rodis její pohár.
Fai se rozhodla využít příhodné chvíle. Po rozhovoru s Taelem a Grifem musila neustále myslit na lehkomyslnost, s jakou začali promítat stereofilmy přes přísný zákaz oligarchů.
Je samozřejmé, že mocní cizinci ze Země se nebáli tomanských vládců; ztroskotaly pokusy zabránit, aby lidé na planetě poznali svou prapůvodní vlast. Ale moudří dialektici přitom zapomněli na druhou stranu mince. Neuvědomili si, že vlastně nutí ty, jimž předávali své informace, aby se dopouštěli přečinů. I když to lidem epochy komunismu připadalo sebehroznější, Tormanťané toužící po poznání podléhali přísným trestům. A oni, astronauti, tuto nebezpečnou situaci zavinili. Sami nedotknutelní, nechali bezbranné obyvatele planety potýkat se se strašným mocenským aparátem, špiónstvím a zradou.
„Po mém rozhovoru s vámi jsme já i moji přátelé zvážili své činy,“ řekla Rodis polohlasem.
„No a?“ zachmuřil se Čojo Čagas, který zřejmě neměl chuť mluvit o pracovních záležitostech.
„A přišli jsme k závěru, že naše jednání nebylo správné.
Zastavili jsme promítání a omlouváme se vám.“
„Skutečně?“ podivil se vládce a řekl již mírněji: „Příjemná zpráva. Vidím, že naše besedy nejsou marné.“
„Určitě ne!“ zvolala Fai s nelíčeným zápalem a zcela po pravdě, což vládce ještě víc uspokojilo.
Čojo Čagas chtěl vědět, jak pokračuje Faina práce na fresce. Podivila se tomu jenom na okamžik. Jinak to ani nemohlo být. Jistě mu o tom zvědové referovali nejednou.
„Považovala jsem obraz už za dokončený, ale ve skutečnosti ho budu musit předělat. Koncepce je chybná! Pro výstup z inferna je nutná hlavně Míra, ne Víra!“
„Škoda,“ řekl Čagas lhostejně, „počítal jsem, že obraz uvidím… v těchto dnech.“
Er Vo-Bia náhle blýskla očima a zrůžověla.
Do místnosti vstoupil bez okolků náčelník „fialových“
Jangar. Přistoupil k vládci a něco mu polohlasně vykládal.
Fai Rodis vstala, poodešla ke skříni a s potěšením si prohlížela mistrnou starobylou kresbu. Čagas nespokojeně odstrčil Jangara a zeptal se, proč se Fai vzdálila. Vládce planety neměl rád, když lidé v jeho přítomnosti vstávali bez dovolení.
„Nechtěla jsem překážet. Na Jan-Jachu je všechno neodkladné a tajné.“
„Zbytečně. Nešlo o nic důležitého,“ řekl Čojo Čagas mrzutě, zatímco Jangar zíral upřeně na Pozemšťanku v domnění, že ji svým chladným pohledem soudce a tyrana přivede do rozpaků.
Čagas odměřeným gestem Jangara propustil a s rukama na opěradle křesla se naklonil k Rodis.
Er Vo-Bia úkosem Pozemšťanku pozorovala, pak už to nevydržela a zčistajasna jí neomaleně položila otázku, kde a jak se na Zemi učí ženy svůdnictví.
„Máte-li na mysli umění správně si počínat a líbit se mužům při kouzelné hře vzájemné milostné touhy, tak už od dětství. Každá pozemská žena umí zdůraznit, co je na ní originální, zajímavé a krásné. Myslím, že svůdnictví, které vy míníte, je něco jiného.“
„Mám na mysli umění vzbudit u muže zamilovanost,“
řekla Tormanťanka.
„Pak tu nevidím žádný rozdíl. Možná že nejde jen o umění, ale také o vrozenou schopnost. Měla jsem dojem, že vyslovujete ono slovo s náznakem odsudku, jako by šlo o něco špatného.“
„Svůdnictví je vždycky do jisté míry podvod a licoměrnost.
Vidím vás poprvé, ale podle vyprávění jsem si vás představovala jinak.“
„Všichni zde kromě vás mě znají i v jiných podobách…“
„A která je pravá?“ „Ta, v níž se objevuji nejčastěji.
Zde na planetě Jan-Jach jsem velitelkou pozemské výpravy, historičkou, ale ani tahle podoba není trvalá a časem se změní. Na Zemi budu jiná, docela jiná!“ zakončila Fai snivě.
