Fai se dozvěděla o otravách v masových měřítcích v době, kdy výroba na vyčerpané planetě nepotřebovala dřívější množství dělníků. A naopak, o nuceném umělém oplodňování v epochách, kdy ženy odmítaly rodit děti pro předčasnou smrt.
Vědci vládcům vždycky pomáhali. Vynalézali strašné zbraně, jedy, znehodnocovali potravu i zábavu, balamutili lidi lstivými slovy, křivili pravdu. Tím se v lidech zakořeňovala nedůvěra a nenávist k DŽI, touha urážet je, mlátit, nebo jednoduše zabíjet jako přisluhovače utiskovatelů. KŽI nechápou jejich řeč, jednotlivá slova u nich znamenají docela něco jiného než u DŽI.
„Co se týká řeči, vy sami jste vinni,“ řekla Rodis. „U nás na Zemi byla doba, kdy při velkém množství jazyků a různé kulturní úrovni měla jednotlivá slova úplně rozdílný význam. Dokonce uvnitř jediného jazyka, v různých společenských vrstvách. A přece se nám podařilo obtížnou situaci překonat, když jsme spojili pozemské lidstvo v jedinou rodinu. Usilujte o jasnost a čistotu slov, a vždycky se s DŽI domluvíte.“
„O čem se domlouvat? Jejich pravda není naší pravdou!“
„Tak? Životní pravda se získává tisíciletou zkušeností národa. Ale rychlé změny v životě technicky rozvité civilizace komplikují cestu k pravdě, činí ji vratkou jako na příliš citlivých vahách, které nemohou přijít do rovnovážného stavu. Najít pravdu společnou pro většinu lidí se s pomoci exaktních věd nepodařilo, protože nebyla stanovena kritéria pro její definici. Kritéria, neboli míra, se ukázala v některých obdobích pro vývoj společnosti důležitější než sama pravda. Naši předkové na Zemi to věděli už před několika tisíciletími: v Řecku, Indii, Číně…“ Fai se na chvíli zamyslila a pokračovala: „Snahy o prohlédnutí se vyskytovaly odpradávna v proroctví duševně chorých, kteří intuitivně chápali ohromnou závažnost míry. V Apokalypse čili Zjevení svatého Jana, jednoho ze zakladatelů křesťanské víry, čteme slova: — I pohleděl jsem, a aj, kůň vraný, a ten, kterýž na něm seděl, měl váhu v ruce své…
Sen o míře, která by stanovila skutečnou pravdu lidstva, se splnil, když byly vynalezeny elektronické komputery. Získali jsme možnost odhadovat hoře a radost, což je důležité pro harmonii mezi citem a povinností. Máme ohromnou organizaci, která se tímto problémem zabývá. Říkáme jí Akademie Hoře a Radosti. U vás by DŽI s vaší pomoci měli stanovit kritéria a najít pravdu, za niž je třeba potom společně bojovat, a ničeho se nelekat…
Pravda je zároveň spravedlnost, lež se rodí ze strachu.
Ale netrvejte příliš na přesných definicích. Pamatujte, že spravedlnost je pojem subjektivní, člověk se ji snaží zobjektivizovat, ale je to vládkyně, jež se každému zjevuje v jiném rouše.
Výchova k pravdě nemůže být zahalena do abstraktních formulací. Je to především hrdinství uskutečňované na všech stupních života. Vzdejte se osočování, přerušte styk s těmi, kdo pravdu zrazují, buďte přístupní jen dobrým, čistým myšlenkám, a získáte osobní nepřemožitelnost v boji se zlem.“
Tak trpělivým přesvědčováním, působivě a s nezaujatostí napínala Fai Rodis vlákno za vláknem mezi příslušníky DŽI a KŽI. Ostatní bylo záležitosti osobních kontaktů.
Poprvé se DŽI a KŽI sešli jako rovnocenní partneři v podzemí Chrámu Času.
Tael byl překvapen bystrým úsudkem, podivuhodnou chápavostí v učení i zájmem o všechno nové u lidí, které si DŽI zvykli považovat za tupou a pasivní část lidstva. KŽI chápali nové myšlenky dokonce rychleji než DŽI, kteří měli sice vycvičené myšlení, ale byli zkostnatělejší.
„Proč se nesnažili získat vědomosti, proč se jejich vývoj zastavil?“ přemítal inženýr v rozmluvách s Fai. „Ukazuje se, že oni nejsou o nic horší než my!“
„Když říkáte oni a jejich, dopouštíte se právě největšího omylu. Jsou to absolutně stejní lidé, které vaše společnost uměle vybrala a odsoudila žít v podmínkách primitivního boje o existenci. Během krátkého života se v nich rozvinou jenom nejbanálnější city a KŽI klesají pod tíhou neuspořádaného života stále hlouběji. Podobně jako pozemská plemena, která před desetitisíciletími odešla do tropických pralesů a vydávala všechny síly jen na to, aby přežila. Jejich příslušníci, pokolení za pokolením, intelektuálně degenerovali, ztráceli tvůrčí energii. I obrovské odrůdy stepních slonů či gigantičtí hroši mohutných řek Země zakrsli v lesích a změnili se v drobné druhy. Vaším ,pralesem’ je krátký život s perspektivou předčasné smrti v drsných přelidněných městech, se špatnou stravou a nezajímavou prací.
„Ano, celkem vzato, jsou KŽI jen laciným mezičlánkem mezi drahými stroji,“ řekl Tael. „Nedosáhnou ani mistrovství, ani radosti z tvůrčí práce! Nedávno mi položili otázku: Vy umíráte nemocní a vzdělaní, my mladí a hloupí.
Co je pro člověka horší? Pokusil jsem se jim vysvětlit, že špatná práce kohokoli z nás postihuje naše bezbranné bratry, rodiče a děti, nikoli nenáviděné utiskovatele. Ti mají prostředky, aby se ochránili. Myslím, že KŽI mě pochopili.“
„A přece mají proti DŽI přednost,“ řekla Rodis. „Podívejte se na ty svěží postavy Gzer Bu-Jamovy skupinky.
