Nepotřebují skoro nic, o to jsou svobodnější. Přála bych vám vidět Gzer Bu- Jama, když na obrazovce devítinožky spatřil Evizu Tanet! S jakou dětsky čistou radostí se na ni díval! ,Uviděl jsem ji, svůj sen, ještě jednou, a teď mohu umřít!’ Tady máte hrubého, nevzdělaného KŽI!“
Zazněla tichá výzva robota. Fai zapnula spojení. Na obrazovce se objevil Vir Norin a řekl:
„Chtěl bych k vám přivést Su-Te.“
„Ano. Z bezpečnostních důvodů přijdu do podzemí.“
„Čekám na vás.“ Když Tormanťanka uviděla Rodis, povzdechla ostře a krátce, jako by se zajíkla. Rodis jí podala obě ruce, přitáhla děvče k sobě a pohlédla do upřímné tváře, která k ní vzhlížela.
„Vy jste vládkyně Pozemšťanů…? Že se, hloupá, vůbec ptám,“ řekla Su-Te a poklekla před Fai. Ta se hlasitě rozesmála a lehce dívku pozvedla. Tormanťančiny rty se roztřásly, po tvářích jí začaly kanout slzy jako hráchy.
„Řekněte mu… On sice říká, že to tak není, a já tomu nerozumím. K čemu budu pozemskému člověku, když vy jste takoví? Veliký Hade, jsem jenom žluté pískle Ča-Chik proti ženám ze Země!“
„Řeknu,“ odpověděla Rodis vážně, usadila dívku a vzala ji za ruku.
Dlouho mlčela. Su-Te rozčilením vázl dech a Rodis jako by se probudila.
„Jste citlivá a rozumná, Su-Te, nemohou existovat slova, která bych před vámi chtěla skrýt. Vire, drahý, poštěstilo se vám, dá-li se tu mluvit o štěstí, získat miliónovou šanci. Není bohyně, ale bytost jiného rodu, je to víla. Ty útlé bytosti ztělesňovaly dobro a těšily se vždy zvláštním sympatiím v pozemských pohádkách.“
„Proč zvláštním?“ zeptala se tiše Su-Te.
„Bohyně představovala živel heroický, ochraňovala hrdinu a skoro vždy ho dovedla ke slavné smrti. Víla byla hrdinkou obyčejného života, družka dávající muži radost, něhu a povzbuzení k ušlechtilým činům. Takové pohádkové rozdělení obráželo sny a touhy lidí v minulosti. A najít zde, na Tormansu, vílu?! Co budete dělat, můj ubohý Norine?“
„Nebyl bych ubohý! Kdybych ji mohl vzít s sebou, ale ona říká, že to není možné.“
„Má pravdu, ta malá, moudrá žena.“ „Chápu a souhlasím.
Ale je možné jiné, diametrálně rozdílné východisko…“
„Vire!“ zvolala Rodis. „Tohle je přece Tormans, planeta utrpení, ponořená v hlubokém infernu!“
Vir Norin se náhle rozhorlil a jako pravý Tormanťan začal proklínat inferno, Tormans i lidský osud v tormanťanské řeči, jež podobnými kletbami oplývala. Su-Te polekaně vyskočila, ale Rodis ji objala kolem štíhlého pasu a zadržela na místě.
„To nic. To se mužům stává, když se na sebe zlobí pro vlastní nerozhodnost.“
„Rozhodl jsem se!“
„Možná že na vašem místě bych udělala totéž, Vire,“
souhlasila Rodis neočekávaně a pokračovala v pozemském jazyce: „Zahynete, ale přinesete velký užitek a ji učiníte pár měsíců, možná i několik let šťastnou. Dávejte na sebe pozor! Ona zemře, až přijde váš konec. Nebojí se smrti.
Nejhorší pro ni je zůstat bez vás. Jen tormanské ženy mohou prokázat v lásce tolik odvahy a vytrvalosti, i lhostejnosti ke všemu, co se s nimi stane. Kde jsou výpočty pro zpáteční cestu?“
„U Menty Kor. Připravili jsme je už v době obletu kolem Tormansu.“
„Budeme pro vás truchlit, Vire!“
„Co teprve já! Ale doufám, že se dožiji příletu dalšího paprskového hvězdoletu a uvidím ne-li vás, tedy jiné své krajany.“
„Jděte, Vire. Uvidíme se ještě nejednou ve zbývajícím čase. Možná že do té doby změníte své rozhodnutí…“
„Ne!“ řekl tak pevně, že Su-Te, která nerozuměla slovům, sebou trhla. Jemným ženským instinktem uhodla podstatu rozmluvy obou Pozemšťanů a slzy ji zalily, když se Fai s oběma rozloučila dlouhým polibkem.
Krátce po schůzce s Rodis objevil se Vir ve fyzikálně technickém ústavu, který byl největší v hlavním městě a pohltil skoro všechny schopné vědce na planetě. Inženýr Tael upozornil Vira, že ve zdejším „ateliéru“ může hovořit volněji než kdekoli jinde. Přikládal nadcházející besedě velký význam.
Přítomní se usadili podle přísného pořádku vědecké hierarchie.
Vpředu, blíž k předsedající skupině, zasedli vynikající vědci, vyznamenaní vládou. Mnohým se na hrudi blyštěl fialový znak planety Jan-Jach, ovinutý zlatým hadem.
Za důstojnými a zasloužilými se nedbale rozvalili představitelé střední kategorie a na konci sálu se tísnila mládež, jejíž příslušníky sem pustili jen v omezeném počtu.
„Víme o vašem vystoupení v lékařsko-biologickém ústavu,“ řekl předseda shromáždění, strohý žlučovitý člověk.
„Ale tam jste se zdržel úsudku o naší vědě. Chápeme taktnost Pozemšťanů, ale zde můžete mluvit svobodně a zhodnotit naši vědu tak, jak to skutečně zaslouží.“
„Znovu připomínám, že znám příliš málo na to, abych mohl obsáhnout souhrn poznatků a srovnat je.“
„Seznamte nás tedy s pozemskými představami o uspořádání kosmu,“ navrhl člověk s řádem „Hada a Planety“ a s velkými zelenými čočkami nad očima.
Vir se podřídil přání svých posluchačů.
