Neja Cholli, Olla Dez, Grif Rift a Div Simbel stáli v lehkých havarijních skafandrech na kupoli hvězdoletu. Bílý balón vysoko nad nimi zářil zrcadly elektronického periskopu a slabě bzučel turbinkou, která ho udržovala proti větru. Před Divem Simbelem se prostírala do všech podrobností krajina kolem. Pilot zvedl ruku a Grif Rift otočil široko rozestavené objektivy stereoteleskopického dálkoměru směrem vyznačeným na limbusu. Pozemšťané jeden po druhém tiskli oči k hledáčku dálkoměru a souhlasili s místem, které vybral pilotážní inženýr.
Uprostřed neúrodných svahů rudohnědé půdy, vsazených do hradby žlutých pobřežních kopců, byla okrouhlá proláklina, zřetelně ohraničená výčnělky zvrásněných pískovcových vrstev. Ke hvězdoletu obrácená strana horského pásma spadala dolů příkrou strží, jež chránila dolinu před větrem. Přímořské svahy kopců byly až k hladině zarostlé hustými křovisky.
„Místo je ideální,“ řekl spokojený Simbel. „Kotlinu zahradíme ochranným polem po obou delších krajích, a také z protilehlé zadní strany až těsně k moři. Diváci budou připlouvat v noci, vystupovat v keřích a postupně přecházet do úžlabiny.“
„Ale co maják?“ zeptal se Grif Rift.
„Nebude zapotřebí,“ odpověděla Olla Dez. „Pro ochranné pole musíme sestrojit věžičku, a ta bude sloužit i jako te1evideofonní vysílač od Temného Plamene. Postavíme stožár se štěrbinovým ultrafialovým zářičem, a pak už jen stačí opatřit diváky luminiscenčními goniometry.“
Stráže, které pozorovaly hvězdolet, uviděly, jak se spustil bílý balón, a příšera, která se tu objevila z neznámých hlubin vesmíru, najednou zařvala. Dvojí táhlé zahoukání volalo náčelníka hlídek.
Objevil se důstojník a pochopil, že Pozemšťané, stojící na kupoli hvězdoletu, hodlají cosi dělat mimo prostor lodi.
V této rozbrázděné krajině nebyla nikde ani živá duše a důstojník dal signálem souhlas. Od kosmického tělesa se začaly šířit vlny prachu a dýmu, vytvořily kolmou stěnu a zakrývaly výhled na přímořské kopce. Když se kouř rozplynul, viděli Tormanťané přímou cestu, proraženou mezi křovisky a výmoly a končící na vyvýšené náhorní rovině, kde rostly řídké stromy s ostnatými povislými větvemi.
Důstojník stráže se rozhodl informovat své představené o nečekané aktivitě pozemských hostí. Ale nestačil ještě ani navázat radiotelefonické spojení se Správou Očí Rady, když se z vnitřku Temného Plamene vysoukalo zařízení, podobné nízkému, vertikálně postavenému válci, a začalo se majestátně valit po právě zřízené cestě. V několika minutách dosáhl válec konečného bodu a krouživými pohyby vyrovnával kamenitou půdu. Vířil stále rychleji, pak náhle začal růst a s každou novou obrátkou zvedal do výšky spirálovitě zatočený pruh bílého kovu. Zatímco důstojník podával hlášení, mezi stromy se už vztyčila zářící věžička, podobná doširoka roztažené pružině, ukončené tenkou tyčí s malou krychlí na vrcholu.
Z hvězdoletu nikdo nevyšel, věž stála bez hnutí. Nad suchým rozpáleným pobřežím všechno ztichlo. A Tormanťané se rozhodli nic nepodnikat.
Týž večer předal Temný Plamen Fai Rodis mapu krajiny a plán improvizovaného hlediště. Rodis upozornila astronauty, že Čojo Čagas jí připomněl „soutěž“ v tancích.
Olla slíbila, že do čtyřiadvaceti hodin připraví svůj výstup.
I Sol Sajin opustil svou samotu, když zapojili velikou stereoobrazovku na hvězdoletu.
V paláci Coam čtyři devítinozí roboti zaznamenali obraz kruhové místnosti na korábu a zpětně i celý Perleťový sál ve vládcově sídle.
Vynikající tanečnice Gae Od-Timfift vystoupila se svým partnerem, který sice nebyl vysoký, ale zato ramenatý, s mužnou, soustředěnou tváří. Předváděli velice složitý akrobatický tanec, plný prudkých obratů a víření, v němž byl symbolicky vyjádřen vzájemný boj mezi mužem a ženou. Tanečnice měla krátký oděv z úzkých rudých stuh.
Těžké náramky jako okovy poutaly její levou ruku. Na štíhlé šíji zářil náhrdelník podobný obojku. Žena padala, zachytávala se svého partnera a opět klesala na podlahu před ním. Ležela na boku v nádherné a bezmocné póze, ruce i nohy napjaté jako struny a prosebný pohled upřený vzhůru. Pak ohnula jednu nohu v koleně a druhou ruku pokorně vztáhla k partnerovi, ochotna podřídit se jeho přání. Bylo to zjevné ztělesnění vlády muže nad nicotnou, ale zároveň nebezpečnou mocí ženy.
Umění a krása účinkujících, dokonalá lehkost a plastičnost nejobtížnějších póz, vášnivá, smyslná výzva tanečnice, jejíž tělo sotva zakrývaly poletující stuhy, to všechno zapůsobilo mocným dojmem i na tormanťanské vládce.
Čojo Čagas, který posadil Rodis vedle sebe, aniž si všímal zachmuřené Jantre Jachach, naklonil se k Fai s blahovolným úsměvem:
„Obyvatelé planety Jan-Jach jsou krásní a dovedou umělecky vyjádřit i nejsubtilnější pocity.“
„Rozhodně!“ souhlasila Fai. „Pro nás je to tím zajímavější, že na Zemi nemáme mužské tanečníky.“
„Cože? Vy netančíte v párech?“
