V hlubokém zamyšlení hleděl chvíli upřeně do jediného bodu na podlaze, pak mlčky odvedl Rodis na obvyklé místo jejich společných schůzek, do zeleného pokoje s černým nábytkem a hadačskou koulí z křišťálu. Vzal svou dýmku a vtáhl do sebe kouř s pronikavou vůní, kterou Fai už dobře znala.
„Lidé jsou stíny,“ řekl Čojo Čagas a přivřel úzké oči, „pro historii úplně bez významu. Žijí jen jejich činy. Čin, to je žula, život jen písek, říká jedna stará sentence.“
„Znám ji, pochází od našich společných předků…“
„Pak mě ale překvapuje, proč se tak staráte o neznámé davy na Jan-Jachu ? Vždyť jsou to tvorové, s kterými člověk může dělat, co se mu zlíbí! Okrást je, vzít jim ženy a milenky, vyhnat je z jejich domovů. Je třeba jen užít osvědčený způsob, starý jako náš pozemský svět. Musíte jim pochlebovat. Křičte na ně, že jsou velcí, krásní, udatní a chytří, a dovolí vám všechno. Ale zkuste jim popravdě říci, že jsou nevzdělanci, hlupáci, tupci a bezmocní chudáci — spustí ohlušující řev a nedá se s nimi rozumně mluvit, i když jsou celý život sebevíc ponižováni. Proč by měli žít a vyčerpávat poslední zásoby planety?“
„Dosáhli jste už trvalého poklesu populace mezi inteligencí.
Snažíte se lidi vzájemně znepřátelit, aby z nich byly dobré nástroje útlaku a moci!“
„Informace od inženýra Tollo Fraela!“ zvolal Čojo Čagas, jako by Rodis usvědčoval. „Mimochodem, on přece věděl o promítání stereofilmů?“
Fai s odporem pocítila, že musí lhát. Neúchylné zachovávání pozemských zákonů mohlo vést na Tormansu k těžkým následkům.
„Už dávno jsem se dovtípila, že je povinen vám donášet“
řekla vyhýbavě.
Čojo Čagas v mylně pochopil znechucený výraz, který se mihl na Faině obličeji, a samolibě se usmál. Rodis bylo jasné, že Taelovi už nebezpečí nehrozí. Sklopila oči, aby skryla i sebemenší projev svých emocí před vládcem, který ji bedlivě pozoroval.
„Odpovězte mi otevřeně, mohla byste mě zabít?“ zeptal se náhle.
Fai se už nepodivovala nenadálým skokům Čagasových myšlenek.
„Zabít? Proč?“ zeptala se klidně.
„Abyste mě odstranila a oslabila moc.“
„Odstranit vás! V tom okamžiku se na vašem místě objeví jiný, ještě horší. Vy jste alespoň chytrý…“
„Alespoň!“ vykřikl vládce zuřivě.
„Váš společenský systém nezaručuje, že se k moci dostanou inteligentní a slušní lidé, v tom je jeho největší bída.“
Č ojo Čagas chtěl něco namítnout, ale ovládl se a řekl vemlouvavě:
„Ale technicky — mohla byste mě zabít? A jak?“
„Kdykoli. Prostě bych vám přikázala, abyste umřel.“
„Já vás taky mohu zničit mžiknutím oka!“ Rodis pokrčila rameny s čistě ženskou nedbalostí.
„V tom případě velitel našeho hvězdoletu slíbil, že rozryje povrch planety Jan-Jach na kilometr hluboko.“
„Ale vy přece nevraždíte. Určitě byste mu to zakázala!“
„Když už nebudu naživu... ?“ usmála se Rodis.
„A pak, on je velitel…“
Čojo Čagas zabubnoval v zamyšlení prsty do stolu. Jako v odpověď zazněl tiše neviditelný zvonek.
Podle rozčilení předsedy Rady Čtyř poznala Fai, že signál oznamuje cosi důležitého. Zvedla se, ale vládce, který hleděl na přístroj oddělený od Rodis tenkou vyřezávanou stěnou, ukázal velitelsky na křeslo…
„Volá vás vaše kosmická loď. K Jan-Jachu se blíží hvězdolet. Letí ze Země?“
„Ale kdepak!“ zvolala Rodis tak přesvědčeně, že se vládce na ni podezíravě zadíval. „Nečekám ho tak brzy,“
dodala, když pochopila jeho myšlenky.
„A můžete s novým cizincem navázat spojení?“
„Ovšem, jestliže jejich planeta je zapojena do Velikého Okruhu.“
„Chci být při tom!“
Rodis už dostatečně poznala zvyky na Tormansu. Hlavního vládce nemůže nikdo pozvat k sobě, ani na jakékoli místo. Lidé se mohou dostavit pouze k němu, když je zavolá.
Přihnal se Vir Norin s dvěma roboty. S reálností, která Tormanťany vytrvale přiváděla v úžas, vyvstala v zeleném pokoji kabina Temného Plamene s astronauty shromážděnými po vyhlášení poplachu. Olla Dez manipulovala vlnovým selektorem. Signály z blížícího se tělesa ležely mimo spektrum Velikého Okruhu. Olla k sobě přitáhla černou páku v horní části pultu a sešlápnutím rudého pedálu zapojila současně komputer i paměťový stroj pro výpočet nezvyklého vysílacího spektra.
Kabina se naplnila dlouhým chvějivým zvukem nevyladěné vlny. Na veliké obrazovce ve hvězdoletu zavířila tříšť obrazců. Čojo Čagas musil zavřít oči, aby se mu nezačala točit hlava. Pak se kmity zpomalily, rozdrobené části zůstávaly vězet v zorném poli obrazovky jako chycené v síti, a nakonec z nich vyvstal přelud nezvyklého korábu.
Gigantický trup v podobě velmi protáhlého trychtýře přetínaly čtyři plochy z několika vrstev kolosálních píšťalovitých rour. Byly umístěny nad sebou jako čtvero varhan, spojených do zkoseného kříže. V rourách pulsoval bledý plamen a koloval celým zařízením.
