„Ovšem! Řekla mi: ,Rifte, copak byste dokázal něco takového udělat s lidmi?’“ Velitel se pokoušel napodobit Fain vyčítavý a smutný tón. „ ,Nesmíte použít ani sebemenšího násilí…’ „ „Ale co přímý útok na Temný Plamen?“ zeptal se Sol.
„To je jiná záležitost. Třetí Newtonův zákon už pochopili ze zkušenosti. Škoda že se v téhle společnosti neuplatňuje při individuálním násilí. Celý jejich život by byl mnohem šťastnější a jednodušší…“
„Proto tedy zbraně?“
„Právě proto!“
„A co když je získají všichni?“
„Nevadí. Každý bude vědět, že riskuje krk, a dvacetkrát si rozmyslí, než začne s násilím.“
Horní očko vlevo na okamžik zhaslo, rozsvítilo se a několikrát zamžikalo.
Rift se ulehčeně zasmál, vrhl se k pultu a zapojil systém okrajové frekvence. Malá obrazovka pomocného televideofonu poslušně zazářila a čekala na impuls. Grif vyřadil zpětný spoj a obrátil se na Sola Sajina:
„Už jsem začal mít obavy, zdálo se mi… Ale vzpomněl jsem si na dohodu s Rodis, že kdykoli se bude chtít se mnou poradit, dá znamení v době, kdy budu mít službu.“
Sajin zamířil ke dveřím.
„Zůstaňte zde! Nečekám žádná tajemství, myslím ta věčná milá tajemství, jediná, která se ještě uchovala na naší Zemi,“ řekl Rift smutně.
Sol Sajin se nerozhodně zastavil.
„Možná že s ní bude i Čedi,“ utrousil Rift.
Inženýr se znovu posadil do křesla.
Nemusili dlouho čekat. Obrazovka zaplála fialovým přísvitem plynových lamp, typických pro planetu Jan-Jach.
V záběru byla nevelká čtvercová zahrada vybíhající od paláce směrem k horám. Grif Rift věděl, že zahradu mají k dispozici pozemští hosté, a nedivil se tedy, když uviděl Fai Rodis pouze ve skafandru. Vedle ní šel Tormanťan s hustou černou bradkou. Rift poznal podle popisu inženýra Taela. Sol Sajin lehce strčil do velitele a ukazoval na roboty ve dvou protilehlých rozích zahrady. — Odcloněný přenos pro soukromé rozhovory, říkal si v duchu Rift, proč tedy mám být při tom já? Odpověď na svou otázku nedostal hned. Fai se nedívala směrem k hvězdoletu a počínala si tak, jako by o vysílači, který sama zapojila, neměla nejmenší tušení.
Šla se sklopenou hlavou a zamyšleně naslouchala inženýrovi.
Astronauti, kteří měli malou praxi v hovorovém jazyce Jan-Jachu, rozuměli jeho řeči jen částečně. Vysoká tráva šelestila ve větru, vějířovité nepěstěné keře se zmítaly a těžké disky temně rudých květů se klátily na tuhých stoncích.
Malá zahrada byla plna neklidného křehkého života, který zejména silně vnímali astronauti v nepřístupné řídící kabině kosmické lodi.
Kolem zahrady byla tma. Na Tormansu se noční osvětlení soustřeďovalo ve velkých městech, na důležitých dopravních uzlech a v továrnách. Na celém ostatním území planety vládla vždy dvanáct hodin temnota. Malý a vzdálený měsíc Tormansu nestačil ji ani rozptýlit. Ojedinělé hvězdy od galaktického pólu ještě zvýrazňovaly čerň oblohy.
Směrem ke středu Galaxie slabě zářila rozmazaná skvrna hvězdného prachu, bezútěšně ztracená v propastech vesmíru.
Fai Rodis vyprávěla Tormanťanovi o Velikém Okruhu, který pomáhal pozemskému lidstvu už více než půldruhého tisíce let tím, že v něm podporoval víru v moc rozumu a radost ze života, odhaloval mu nekonečný kosmický prostor a zbavoval jeho cestu za poznáním bezúčelného tápání a slepých uliček. To, co jsme dříve sice viděli, ale nechápali, a proto bez užitku míjeli na obrazovkách vnějších kosmických stanic Země, stalo se nám blízké od té doby, kdy bylo objeveno tajemství spirálního prostoru a paprskových hvězdoletů.
„Přišla éra Spojených Rukou, a tak jsme tu,“ skončila Rodis vyprávění. „Nebýt Velikého Okruhu, mohly uplynout milióny let, než bychom se vzájemně našli, dvě planety obydlené Pozemšťany.“
„Pozemšťany?!“ vykřikl překvapený inženýr.
„Copak vy o tom nevíte?“ zachmuřila se Rodis. Předpokládala, že Tael má blízko k Radě Čtyř, a domnívala se, že zná tajemství tří hvězdoletů i podzemního sálu v paláci.
Inženýr Chonteelo Tollo Frael je tedy první Tormanťan s třídílným jménem, který se dozvěděl tajemství Rady.
Tael nezvučně pohyboval rty ve snaze cosi říci.
Rodis přiložila dlaň k jeho spánkům a inženýr s úlevou vydechl.
„Porušila jsem slib daný vašemu vládci. Ale nemohlo mě napadnout, že vedoucí zpravodajských středisek celé planety nebude znát její skutečnou historii.“
„Vy, jak vidím, pořád ještě nechápete, jaká propast dělí nás, obyčejné lidi, od těch, kdo jsou nahoře a kdo jim přisluhují.“
„Asi taková, jaká je mezi dlouhožijícími a těmi, kteří bez vzdělání musí předčasně zemřít.“
„Mnohem větší. Krátkožijící si mohou doplnit znalosti samostatně a vyrovnat se nám v názorech na svět, ale my se za normálních okolností nedozvíme nikdy nic kromě toho, co nám dovolí shora.“
„A vy tedy nevíte, že se zde na planetě Jan-Jach poslouchají někdy přenosy z Velikého Okruhu?“
„To není možné!“ Fai se mírně usmála při vzpomínce na návštěvu bibliotéky v Ústavu společenského uspořádání.
